Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chcete pirátský metal? Jakože opravdu PIRÁTSKÝ a METAL? Pak zapomeňte na skotské ALESTORM, tedy alespoň momentálně. Už to platí nějaký ten pátek a jejich nejnovější, v pořadí šestý albový zápis „Curse Of The Crystal Coconut“ jejich odklon od původně (snad někdy) vážně míněného metalového přístupu potvrzuje jako rázný štempl horlivého úředníka finančního úřadu žádost OSVČ o kompenzační bonus.
„If you see an alligator, In your refrigerator, You better say see ya later, Or you might end up dead“ („Chomp Chomp“)
A co zbylo? Řekl bych, že kolikrát celkem solidní, veselý folk metal, definitivně nijak vážně myšlený, vezoucí se na aktuálně módní vlně „veselého pirátství“, kterou, koneckonců, tahle dnes již mezinárodní sebranka vlastně sama tak nějak rozpoutala. A při vědomí „formy“ kapel je následujících (jako třeba té s všeříkajícím názvem RUMAHOY), je myslím na místě ALESTORM vyzdvihnout a pogratulovat jim k navýsost smysluplné produkci.
Christopher Bowes za svými klávesami to ostatně má v žilách a vymyslet slušný melodický metalový motiv mu nikdy nečinilo zásadní potíže, vždyť si vezměme třeba, kam až to dotáhnul s původně bočním projektem GLORYHAMMER. Pravda, trochu si to asi nesjpíš poslední dobou rozházel s původními obdivovateli ALESTORM, ale na druhou stranu se množina úplně všech jeho fanoušků dozajista rozrostla. Vždyť kdo by si rád na tom letním festivalu trochu nezaskotačil s pivem v ruce, že ano.
Ale abych to nezlehčoval. Střízlivou optikou viděno je „Curse Of The Crystal Coconut“ metalovou všehochutí, neskrývající snahu o nijak komplikovaný přístup k věci a sázející na veselou mysl, rozličné melodie rozličnými nástroji servírované a sem tam i pořádný kytarový riff, který sem nakonec stále ještě patří. Občas to trochu připomene právě vzpomínané GLORYHAMMER, ale na to už je tam toho kovového jaksi méně, takže povětšinou je to prostě ALESTORM se svým typickým vyzněním, ohlodaným (a odhaleným) kolikrát až na kost.
Navíc se zde, na rozdíl od předešlé studiové nahrávky „No Grave But Sea“, sešlo poněkud více zapamatovatelných motivů, a tak album skutečně funguje jako výborný soundtrack k „moderní“ pirátské párty, na níž teče chlast proudem, všichni nosí úsměv od ucha k uchu a slova jako kurděje, hlad a smrt tam nemají co dělat. Obzvláště vypečené jsou v tomhle směru neodolatelně diskotéková „Tortuga“ s přidaným rapem hostujícího kapitána Yarrface, mainstreamová tutovka „Pirate Metal Drinking Crew“ a druhé pokračování někdejšího vtípku (z alba „Sunset On The Golden Age“), epicky rozmáchlá „Wooden Leg Pt. 2 (The Woodening)“, v níž přímo zazáří učebnicové Atari sólo.
Ale pozorný posluchač si jistě vybere i jinde, pokud se ovšem poveze na stejné vlně, jakou teď ALESTORM sjíždějí na svém kovovém surfboardu. A že takové svezení není nic těžkého, není vlastně ani „Kletba křišťálového kokosu“ vůbec špatným albem.
1. Treasure Chest Party Quest
2. Fannybaws
3. Chomp Chomp
4. Tortuga
5. Zombies Ate My Pirate Ship
6. Call Of The Waves
7. Pirate’s Scorn
8. Shit Boat (No Fans)
9. Pirate Metal Drinking Crew
10. Wooden Leg Part 2 (The Woodening)
11. Henry Martin
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.